….. můůůůže se stát ….. aneb ChochoŠkwor ….
Rozhodnutí, rozšířit obzory v Chochoskupině i o kulturní zážitky padl někdy po Vánocích, kdy skupina Škwor „vyjela“ se svým jarním turné. Byli jedinci, kteří kupovali lístky hned, pak jedinci, kteří koupili po jiném kulturním zážitku a pak jedinci, kteří tak dlouho s koupí váhali, až jim pár dnů před akcí lístky vyprodali (upřímně – tyto jedince trochu podezřívám, že to udělali schválně – no, ale to se časem dozvíme …. 😉 )
Nastal den „D“, domluva ohledně srazu před akcí byla trochu „náročná“. Nakonec jsme vytvořili několik nezávislých skupinek čekajících u několika vchodů – ještě, že světovou stranu jsme zvládli dobře… Po několika telefonátech jsme se „našli“ a byla nás slušná banda HAV, SLA, KAC, DAM, MAT, PET s kamarádkami Peťulou a Maruškou, Jíťa a HAM… Jenže, dát tuhle bandu do pohybu byl skoro nadlidský výkon (to se musí pětkrát čůrat, kupovat závitky, jeden dokouří cigaretku, druhej si jí zapálí …. :-O ) a tak jsme z předkapel slyšeli tak konec poslední písničky.
Při příchodu do haly nás to rovnou vcuclo do neskutečně dlouhé fronty na pivko – někteří si koupili piva rovnou dvě, aby prý nemuseli zase čekat – tím na nějakou dobu společné chvíle zase skončili, protože každý chtěl něco jiného, každý chtěl jít někam jinam, takže jsme se vzájemně ztráceli a nacházeli a ztráceli a nacházeli a ztráceli a nacházeli…….. (mezitím se nám tedy povedlo taky najít a ztratit a asi zase najít MCH), a když už jsme se skoro definitivně našli, mysleli jsme, že s sebou máme i rampouch páč HAV měla bundu odloženou v batohu u HAM a ta lítala kdoví kde…
No, blíží se devátá, přesouváme se do haly a začínají znít první tóny. Jenže, na takovouhle kapelu nemůžeš stát někde vzadu v hale, ale je bezpodmínečně nutné být co nejblíž pódia a vychutnat si tu ukřičenou, upocenou a smradlavou atmošku. Prodíráme se téměř do prvních řad a začínáme se vlnit a pět do rytmu (a myslím, že nám to jde … 😀 ) Podle mě, si to myslí i další jedinci okolo nás, protože nám uvolňují místo (asi abychom byli kapele blíž….. 😛 ).
Kapela dohrává, k návratu nepomohlo ani bouřlivé skandování fanoušků a pak se také chystáme opustit halu. Jenže – je třeba si dojít ještě odskočit – dámské toalety přeplněné x pánské – relativně volné, volíme tedy rychlejší variantu pánských záchodů (překvapení, kterého se HAM dostalo ve dveřích pánských záchodů bylo tak šokující, že si následně zasloužilo panáka). Když už jsme se zdárně sešli venku – vzpomněli si na výzvu fotky s tučňákama (asi těm tučňákům bylo zle – protože nebyli černí, ale zelení). Proběhlo foto (jeden tučňák se tedy trochu bránil, ale když vedoucí dovolila, vyfotil se s náma taky). HAM si potřebovala vyzvednout kolo za zátarasy, KAC si vzpomněla na své atletické mládí a zátaras přeskočila – bohužel špatně došlápla a máme z toho další „Chochoúraz“ … ☹.
Skupinově bylo odhlasováno, že panák bude nejlepší u Pouzara, kde PET s kamoškama a MICH hráli šipky a ostatní „debatili“ 😀 😀
HAV, KAC a DAN odjeli na smažák do města a zbytek se „nějak“ rozprchl domů …..
Takže na závěr – opět povedená akce (tedy, až na ten kotník) a budeme se těšit na příště…
……. Pro mě nic nekončí, mý dveře nejsou zavřený …….
Autor: HAM
