Minulou sobotu se uskutečnila další Chochovýprava, tentokrát na Churáňov. Po již tradičně plodné diskuzi jsme se většinově usnesli, že se výlet ponese v duchu pohádky Princezna za mlejna. To podle starého Pucherského mlýnu ležícího poblíž. V sobotu ráno jsem tudíž nabral do svého povozu HAV neboli vodníka, tradičně u Kauflandu k nám přistoupil rejža PET a vyrazili jsme směr Šumava. Rejža byl zpočátku trošku nevrlý, asi důsledek dlouhých večerů ve střižně. Poznámky o dokonale odvedeném filmovém kumštu, to bylo trošku mimo mísu. Museli jsme mu tudíž připomenout, že jsme vesměs herci z Národního a ne žádná čurda. Po této výměně názorů probíhala již cesta v poklidu. Kolem osmé jsme dorazili ke Stopařce. Tam jsme se setkali s ostatními herci a členy filmového štábu. Své kafíčko tu v klidu popíjeli HAM alias ježibaba plus její ratolesti, LIB v krásném kostýmu Žána. Dostavil se i kameraman DAV, ten ostatně přivezl princeznu Magdu. Žán zase pro změnu čertici Jitku. Byla zde i tempařka Věrka, malá postavou, velká tempem své chůze. Tři posledně jmenované jsme na naše natáčení vzali takzvaně na hostování, hodně postav,pomálo herců. Po občerstvení jsme vyrazili směr cílová stanice Stachy.
Zde nás již netrpělivě vyhlížely Alča v roli Jindry a Evík v neméně důležité roli klapky. Po nezbytném obdarování něžnější poloviny naší herecké skupiny květinou následovalo nezbytné líčení a zkouška kostýmů. A pak již vzhůru vstříc hereckému kumštu a exteriérům. Cesta krásně ubíhala za neméně krásného počasí. Za to díky hlavně HAV. I když jako vodníkovi jí v tom slunečnu trošku vysychalo sáčko. Přes osadu Bláhov jsme dorazili ke krásnému rybníčku. Něco pro našeho trošku vyschlého vodníka. Takže kamera, molo, vrba a jedem…Kameraman se k nevůli rejži ale trošku flákal. Na jeho obhajobu..to jsme ještě netušili, jaký plán mu zraje v hlavě. Po zdařilých záběrech, takzvaně na první, jsme zjistili ,že u rybníčka se nachází i Ústav. Bohužel byl buď zavřený nebo dělali, že nejsou doma. Po dokončení této scény jsme se jali hbitě přesunovat dále. A hle, náhle na kopci i knížepán MICH s pážaty. Již dlouze nás vyhlížel. Po tomto radostném setkání jsme pokračovali již v kompletním houfu dále k výšinám. Posléze nás naše kroky zanesly k malému lomečku v tmavém lese ukrytém. A opět kamera, herci, scéna a jedem. Zde proběhl i moment kdy krásná Eliška málem pod povozem knížepána skončila. Ale vše podle scénáře ok dopadlo. Takže balíme a vzhůru na Churáňov.
Kousek od rozhledny potkáváme protijdoucí zevlouny a doteďka mi v hlavě rezonuje věta ,kterou pronesli při míjení Elišky….asi carevna. Barbaři, nerozumí kumštu, nejspíš Pražáci. Po tomto malém fopa přicházíme k rozhledně a podruhé potkáváme knížepána. A poprvé též pana Jandu. Následuje výstup na rozhlednu, zdařile kamuflovanou jako skokanský můstek. Tento výstup k oblakům nese dost nelibě hlavně rejža. Jsem netušil, že je tak přízemní. Ale nakonec to taky dá. Následují krásné výhledy, nezbytné focení s chochotransparentem a lehký catering. Ten catering nebyl špatný nápad a proto vyrážíme na nějaký ten pamlsek do blízké cukrárny Ella. Při příchodu do cukrárny vidíme zvědavé pohledy ostatním hostů. Kdy se taky poštěstí vidět tolik hereckých celebrit na jednom šumavském kopci. Snad jen ostych jim zabránil požádat o nějaký ten autogram. Takže autogram nebo ne, nějaká ta kávička, sendvič a dortík přijdou vhod. Po chvilkovém relaxu nadešel čas na foto v chochosociální bublině. A v tom nás podruhé míjí pan Janda. Ne naposled. Balíme. loučíme se s knížetem MICH a vyrážíme směr Pucherský mlýn. Následuje sestup pod lanovkou a pak posléze kus lesem . Zde objeví ježibaba HAM krásnou lesní chýší a mě, čili čerta SLA na nějaké ty techtle mechtle. No nešlo odolat, už jen v zájmu kinematografie. Pokračujeme dále v sestupu a potřetí a naposled potkáváme pana Jandu s přítelkyní. A poté, když už je všem Jandům konec, konečně dorážíme k mlýnu. Cesta věru strastiplná přes potok vedoucí. Ten zdoláme po spadlém stromu, který tam jistě nepřítomný mlynář připravil. Z mlýna zbyly jen malebné ruiny takže opět nějaká ta fotka a DAV záběr.
Čas kvačí, tudíž pokračujeme dále. Na podnět Jindry proto míříme k nově vybudované vodní nádrži. Krásně čistá voda je inspirativní a proto zazní nápad na nějakou budoucí koupačku. Čas se pomalu krátí, Barandov přesčasy neplatí,a proto míříme již pomalu na výchozí místo našeho natáčení. Cesta vede zprvu mokřadem jak z Krále Šumavy, pak zas lesem. Dále okolo potoka, kde stojí krásná chaloupka obývaná starou babkou, jak zjistila hbitě HAV na popud HAM. Pokračujeme dále až jsme náhle opět v Bláhově. A pak už jen míle a kousek a stojíme u svých, notně vychladlých povozů,ve Stachách. Takže odlíčení, kostýmy do kostýmérny nebo chochošuplete a rozloučení. Bylo to moc fajn. Ještě bude spoustu práce ve střižně, efekty ruchy a tak dále. Ale jsem pevně přesvědčen, že příští Vánoce bude Popelka až číslo dvě. O Mrazíkovi ani nemluvě. Takže velké díky všem.
Autor: SLA
