Den D nastal. Sešli jsme se spořádaně před 6 hodinou ranní a přesně v šest vyrazili na trasu. Za hrází rybníka Svět jsme potkali růžového draka MAR jak klopí zatáčku. 15 minut zpoždění nebyl pro ni ale vůbec žádný problém, dohnala nás už v polovině první trasy. PET nezklamala, celou cestu nezavřela pusu a společně s nabitým SLA se vymyslelo spoustu dalších výzev … namátkou – dudlík, pum pička, navlékání gumiček (ostatní je nezveřejnitelné). Po první trase nás bohužel opustila HAM s Maruškou a Dinou. HAM si prostě jen tak střihla 25 km, místo aby ležela v posteli – říká tomu druhá míza nebo tak nějak tuším. Po 25-ti km také skončil Vojta s Anetkou, ale vzhledem ke stavu Vojtových bot se není čemu divit – říká se tomu žralok.
Druhá trasa se nesla v duchu hledání točeného piva. V Mladošovicích jsme sice hospodskému volali, ale půlhodina, za kterou přislíbil příjezd byla moc. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že v Mladošovicích žijí empatiční lidé, jelikož jeden z domorodců se nad námi po půlhodině sezení před místní zavřenou hospodou slitoval a přinesl nám každému krásně vychlazeného lahváčka. Byl to tuším 40.kilometer pochodu. V polovině celé trasy se s námi bohužel rozloučil MCH (mluvil o tom, že půlky odešly v půlce nebo nějak tak), PET (která bude muset potrénovat správné našlapování, aby si nezvrkávala kotníky) a KAC s DAM (DAM sice měl velkou touhu ujít celou trasu, jelikož mu byl přislíben sňatek, ale zhruba mezi 48-50 km, kdy DAM neustále používal sprostá slova KAC vyměkla a k sňatku údajně stačí polovina trasy.
Na 3.trasu z naší partičky vyrazili SLA s HAV a MAR s Jíťou. Na hrázi Rožmberka na nás čekal MCH, PET, HAM, ALI a Maruška. Z dálky jsme mysleli, že je to pomocná škola na výletě. Až později jsme poznali holky a MCH v pamperskách naloženého na invalidním vozíku (asi mu ty půlky daly opravdu zabrat). Po chvíli odpočinku jsme vyrazili do Třeboňských lesů, to už jsme zapínali čelovku. Tma skoro jako v prdeli, před námi auto, které si na nás posvítilo a poté zase světla zhaslo. No nic, trasa je trasa, šli jsme dál. Když jsme auto míjeli, stáli za ním 3 Indové. To prostě nepochopíš. Nevím, kdo měl větší strach, zda my nebo oni.
Vyjít na 4.trasu už dalo hodně přemáhání a zážitky z poslední trasy máme trochu v mlze. Já jen snad co si vzpomínám je, že mi přestala svítit čelovka a SLA stále odskakoval do lesa. MAR měla zážitek téměř hororový, kdy se z jednoho opuštěného domu ozval řev, jako když snad někoho vraždí. V Třeboňské drbně doposud nic nepsali.
Pokud dobře počítám, bylo nás okolo 30-ti kdo na pochod vyrazili. Celou trasu v limitu 24 hodin absolvovalo 7 šílenců. Diplomy rozdány. Příští rok opět na startu vzhůru za kilometry a dalšími zážitky. Díky všem, co se zúčastnili a co nás jistili na trase!
Jediné co mě trápí je to, že vlastně nevím, zda dorazil pan Strnad.
Autor: HAV
