Vše začalo čtvrteční myšlenkou a rekognoskací stavu nedělního počasí. Ha slunečno 15°- co podniknout? Lola má pořád berle, v bazénu jsme byli minulý týden, má být pěkně, dlouho jsem negriloval – pozveme Chocholoušky a uvidíme zda se někdo chytí. Prvotní zájem teda nic moc – první představa asi byla – oběd v té prdeli, kam jde dopis
2dny? To ne, počkáme na lepšejší nabídku, ta ale po krachu Třeboňského klopýtání nepřišla a ejhle, PET v sobotu a ještě k tomu večer začala zkoumat terén a jeho možnosti…
Jako teď? Sakra nejsem připraven, dal jsem tekutý chléb a zapil pivkem – to už na nákup nemůžu. Jenže ta milá osůbka je jak magnet a už se to chytalo – ALI, HAM, DAV, SLA prej pojede okolo a nakonec i Chochomama, no prima, už to šlo jen za podmínky osobní donášky surovin, ale plán byl…
Ráno včasná stávačka, vysavač, mop, myčka, pračka. V 9:30 hotovo sprcha a v plánu 20 min v sedu na gauči než se ukáže první ¨normální¨ človíček. To jsem si ale jen myslel, někteří jsme opravdu velmi včasní, zvonek zvoní už v 9:45, kurňa už? Koho to sem čerti nesou? Než jsem svlékl župan a oblékl se tak zvonek málem vyskočil ze štěrbiny, nojo kdo asi = sama vládkyně pekel PET – asi se bála o počet židlí…
Vycházím, zataženo, zima no super, nahazuji úsměv číslo 3. Pouštím toho hodného tygra do zahrady, i CID z ní měla respekt a ani si neskočila, té se chopil Kubík a já už byl pod kulometem slov… Procházíme zahradou, tahá pytlík za pytlíkem s dobrotami, neee vždyť se blíží plavková sezóna. Další předsevzetí v tahu… Doráží ALI okukuje díru s vodou a ptá se na teplotu, vím já – příjemná a tak akorát ne? Přechází na téma o Dáše, teda Evíkovi a zjišťuji, že je s naší obcí zúčastněná jak sourozenecky tak manželsky, kroutím hlavou a jdu vařit kávu. Mezitím se vyskytl DAV, dává také kávovou objednávku – už 3-tí velikostí kávy – super, kdo si to má pamatovat? Usedáme ke kávě a dcerenky přivádí osobu stejné výšky – ha je tu HAM a její úsměv od ucha k uchu. Dáváme ňaminkovatý koláč od ALI, péct ta holka teda umí. Vyhodnocujeme, že koupel počká po stolování – až vyleze ten žlutý poklad, který se snaží mraky prorazit…
Volejte sláva, je tu i Sláva :o) A zároveň smutek, Chochomama ohlašuje svou neúčast. Nepomohla ani sluchátková rozmluva, domluva ani přímluva- stále tu byla jen omluva, ale rozhodně nehrozila pomluva… Zkoušíme ji nalákat na fotku, tentokrát vyzdobeni efesními nosíky, ale ani to nepomohlo :o( Mezitím sluníčko propálilo do mraků díru a začíná pěkně hřát, dorazil ale nepřítel – hlad. Holky se tedy chopily přípravy surovin, já stoupl k roztopené výhni, naládoval ptačím masíkem a už to peklo, čoudilo a vonělo. Po chvilce se první část už krmila, teda někdo i doslovně a někoho, viď Dane? SLA dává vale a jde osedlat svého dvoukolého oře. Druhá várka tentokrát s čuníkem se peče, osobně čekám na ní. Napapáno, no spíš přepapáno, až vlastně přežráno, sedíme vydechujeme… Tlacháme, kecáme a rozmlouváme k tomu smích, skvělá nálada a přichází Evík se svou dorostenkou. Jsou obě nějaké nesmělé, chtělo by to sklenku něčeho ostřejšího. Dlouho se nezdrží a dorostenku si zase odvádí – škoda. Jde na nás horko, je čas se zchladit. Převléct se jdou všichni krom DAV, zase jde ta osoba proti proudu, sakra jak na něj? Již jsou tu děvčata v plavkách a jde se na to. Krása slunečního svitu střídá nádheru toho krásného chladného pocitu, kterého si užívají i miniplameňáci. Nějaké fotečky a přemlouvání Kubíka ať to taky zkusí. Nechá se tedy přemlouvat kluk jeden – po mamince v tomhle teda moc není, ale s HAM ho udoláme a i on nakonec okusí vodu….
Převlečení, odjíždí HAM, káva s medovníkem, sklizení nádobí, odjíždí DAV a nakonec i ALI s PET. Tak to by bylo, už se vidím dřímající na gauči když přichází informace od staršího pokládku o potřebném zakreslení měst, hor a řek do slepé mapy… S chutí jdu do toho, v myšlenkách jsem ale stále v tom bezva odpoledni.
Autor: MCH
