Těžko říct, čí to byl nápad, asi to nějak vyplynulo, nicméně ihned se to ujalo a tak jsme si celý den krásně básnili …
No dobrá, dneska každý bude psát ve verších, každé porušení se trestá 10-ti dřepy na vrcholu s medvědy …
Měsíc svítí jako ďas, mějte prima ráno zas.
Měsíc svítí jako prase, fajn den zítra zase.
Měsíc svítí jako p..a, zítra bude zase číča.
Dobré ráno Haničko, dej si ranní kafíčko.
Dobré ráno Chocholáči, vstávat, ať nejste spáči!
Měsíc svítí jako louče, ráno budeš hbitý jako klouče.
Bo mi to po ránu nemyslí, nebudu psát nesmysly.
Dobré ráno mladá vráno, jakpak je dnes vyspinkáno?
Kterápak je takhle zrána tady mladá vrána?
Já musím jí pracovat, budu vás však sledovat.
Rýmovat i smajlíky a děláte dřepíky.
Máš to za deset, tady ti rým nesed.
Dřepovat by se ti chtělo a co na to moje tělo?
Taky přeji dobré ráno, ať vám jde veršování samo.
Kdo to bude počítat a ty dřepy přičítat?
Uděláme tabulku a bude to za chvilku.
Šílení jste na to dosti, já už mám však staré kosti.
Však hlava tvá mladá, staré kosti ty nech někde v minulosti.
Ohebná jsi jako proutek, závidět by ti mohl každý floutek.
Na chvilku teď zmizím, bo mě láká … kafe a pak stavět sněhuláka.
Dnes vám nebudu tak psát, nechci pořád dřepovat.
Tuším, že básnické střevo nemám, tudíž si moc nepokecám. Jdu si tedy raději, vystoupat 9 pater v naději, že káva mě nakopne, s vámi všemi zadobře.
V sobotu než se začne stmívat budeme na sebe místo mluvení zpívat.
Takže Libuško šanci máš, jestli pár tónů dáš.
Dneska mezinárodní den smíchu máme, společně si zavýskáme.
Dej si na to záležet, jinak to máš za deset.
Na sobotní cestu máme píseň, ať nepadne na nás tíseň.
Hani ty jsi opravdu dáma, budeš dřepovat s náma.
Zítra budem dřepovati dosti, aaaaach ty moje kosti.
Bože, já jsem zapomněla, že jsem vám účast přislíbila.
Když tu budu veršovat, nezvládnu už pracovat.
Jednání celý den mám, tak už vás fakt nestíhám.
Musím rýmy vyladit, jdu se radši vyk.dit.
To musíme taky vědět, že jdeš na mísu sedět?
Možná mísa, možná toika to je, neměl Míša jíst tolik loje.
Čísti umím, veršovati ne, snad mi to skupina promine. Že budu dnes raději čtenářem, neb dřepovala bych tam snad ještě za týden.
A už je to Marti venku, ok, za mě máš omluvenku.
Veršování přijde samo, vždyť se nám blíží jaro, Pak potkáš svého kolouška a budete si verše šeptat do ouška.
Teď u zubaře na lůžku jsem zjistila, že mám obráceně ponožku.
Proto příště na nožku, dej si správně ponožku.
To ale vůbec nevadí, dentista se alespoň vesele naladí.
Dneska asi vážně vynechám, neb se u toho dosti hlasitě řehtám. Na ulici, ve fitku, za chvíli mi volají bílou sanitku.
Do sanitky nastoupíme, v domu s mříží zabydlíme. Adresa je Bohnice, což je prima velice. Nebudeme muset si už psát, neb se budem kurýrovat, pak jim zase zdrhneme a pozornost strhneme.
V blázinci jsou totiž mříže a za mříží bývá tíže. Neb tam mívám bázně, cvokhaus nejsou lázně. Šoky, prášky, skotský střiky, sorry nechci, díky. Proto se odtud zdekujeme, Chocholoušku čau, děkujeme.
Kolega se začal ptát, proč mě vidí furt se smát. Prý se o mě začal bát a mám začít prášky brát.
Je kolega kamarád? Pokud jo, pochopí to rád.
Není přeci Davit Rath.
Ten rým by mohl pokračovat, leč nechci ráno slušnost překračovat.
Též se David jmenuje, ale nerad žertuje. Nabídnu mu konopí, snad mě potom pochopí.
To myšlenka skvělá zdá se býti, hned s Davidem hezčí den můžeš míti.
Teda, takhle se zhulit v práci, jste to Petro darebáci.
Asi si jdu studenou koupel dát, začínám se tady toho bát.
Ber to z nadhledu, z vrchu, já si dám odpo studenou sprchu.
Koupel potřebuju teď já, nebo dnes někoho zabiju. Možná by pomohl panák. Ve verších to nejde, hlásím se o dřepy.
Tak si je hoď do tabulky, jestli na to máš kulky.
Tabulenku zatím nemám, čekám, že se nepodělám.
Zatím končím s veršem na rtu a nezapomeňte v pátek máme Spartu. Proteklo to mezi prsty s Perníkem, tak to vyjde s pražským Pepíkem.
Výzva! Zveršujte svůj polední žvanec, knedlík, zelí, kanec.
Tvaroh s banánem dala jsem si nad ránem.
Kávu musím pít a sladké k tomu mít.
Mě čeká niva smažená, domácí tatarkou a bramborem zdobená.
Já jen pomeranč a káva, žádná velká sláva. Protože jsem trubička, zůstala mi doma obědová krabička.
Při pomyšlení na kančí kýty, zvedá se mi kufr, chce se mi blíti.
Myslivecký ples a v tombole kýta kančí, každý chlastá, juchá, tančí se svou nebo cizí Ančí.
Myslivec to není pro mě, mrtvá zvířátka má vystavená v domě. A v mrazáku rysa, je to pro mě nimrodská krysa.
Kdyby tak měl doma slona, měl by hnedle plno doma.
Mám hlad, mlsné jdou na mě svody. No nic, za chvíli jdu do hospody.
No nic, jdu utratit nějakou kačku, kdyby tak měli v meníčku blátotlačku.
Až ty začneš chodit do práce, nebude tu legrace.
Ovesný koláček a jogurt řecký, aby bylo po fitku síly zase dosti. K tomu pěkně kafíčko, co pohladí srdíčko.
I ty liško podšitá, veršík, to se počítá.
Já mám teďka jablíčko, poté si dám meníčko, po meníčku kávičku, dá mi někdo hubičku?
Možná předčasně se raduji, ale Slávek tuší, kde pracuji, kdyby to vzal poklusem, za chvíli tu je s ešusem.
Pošlu ti meníčka výtah a pak abych ešus vytáh.
Přinesu ti sluneční svit či mlhu ranní, to nasytí tě také moje paní.
Lásku s Peťou tajíte? Porádně se najíte.
My se s tím nepářem, nes…me, všechno vám to sežereme. Promiň Péťo sorry, že z nás dělám voly.
Se Slávkem nic netajíme, veřejně fakt připouštíme, že se rádi najíme. Když vína láhev dostanu, toho vola prominu.
Vstřícné gesto, všechna čest. Teď k usmíření volná cesta jests.
Máš tu láhev míti, ať ti tváře krásně svítí. Bíle, růžové či barvy red, smočíš v něm svůj ženský ret.
Měl jsem játra, brambor celý. Lepší kachna, knedlík, zelí. Trochu nesvůj, je to k zlosti, z kachny už prý jenom kosti.
Zákazník můj se dosti diví, proč má v mailu samý rýmy.
Rýmů není nikdy dosti. Mít rýmu tak má po radosti.
Bože, vy jste úžasní, jak ráda se s vámi zúčastním, každé akce milé, ať jde o tůru i plesy celé, vím, že bude sranda, ano, bez prdele!
Poslední věta se nerýmuje. Libuška si koleduje.
Měla by to napravit nebo hýždě opevnit? V sobotu si zadřepujem, však to občas potřebujem.
Shovívaví můžeme býti, za snahu oči přimhouřiti.
Co tak rychle psát, když optiku si na to musím brát.
Otázka mě napadá, běda, běda. Co s účastníky bez medvěda?
Hmm, Dane, co na to říci. Půjdou k starý medvědici.
Ti, co nebudou medvědy míti, nemůžou nás pochopiti.
Pokud by alespoň chlupatou hruď měli, myslím, že bychom jim odpustili.
I účastnice? No, to bude zajímavé velice.
Chlupatou hrud oholil jsem, ale batůžek medvědem ozdobil jsem.
Myslím, že mou dceru ze skupiny třeba vyloučiti, aby mě děti do ústavu nechtěly dáti.
Kačka je chápavá zcela, však je svojí matky dcera.
Neboj Hani, vždyť jsou zlatí, nemyslím, že srandu zhatí.
Nechala jsem pro nás natisknout každému samolepku.
Nerýmuješ, dřepuješ.
Samolepka vytištěna, rýmovačka odpuštěna.
Ali, ty jsi zlatíčko, při koupání přeji sluníčko.
Venku zatím končí zima. Na špacíru bude prima. Přesto, že tam trochu fičí, plán na procházku ve mně klíčí. Zatím ahoj moji zlatí, nebojte, že se Sláva ztratí.
Jistě, nejsem žádný blbec, na obzoru leží Srubec.
Tady zas Hosín a Hluboká, já fakt nejsem za cvoka.
I když kvůli blátu cestou trochu tápu.
Loužičku si projdi a na konec dojdi.
Byl jsem nějakou chvilku venku, chtěl jsem potkat divoženku. Ale bože, to to bolí, potkal jsem jen babku s holí. Na lavičce u lesa, asi místní komtesa. Fotit se však nedala, bába hbitě zdrhala. Příště radši do města, kde je samá nevěsta.
Po výletě dobrá káva, do které se mléko dává. Mléko není, lednice mi dává zprávu. Žádný problém, jdu podojit krávu.
Leknutím mi vypadla žvejka, já vůl chtěl jsem dojit bejka.
Moje milá partičko, dáme si motto na tričko a na každém výletu, jestli se tedy nepletu. Až si budeme cestou broukat, budou se na nás divně koukat, nám to vadit nebude, místo v ústavu na nás zbyde.
Zítra každý něco zazpíváme, žádný strachy, to dáme.
Případně až cestou pospolu, hezky pěkně ve sboru.
Musím se teď omluvit, jdu se šamanem dýmku kouřit a čaj pít.
Kdo má číst ty vaše řádky, a teď parto bez nadsázky, děkuji vám za všechno, však už se mi zastesklo.
Pojďme přestat rýmovat a zase se normálně chovat. Kdo porušil, bude dřepovat.
…. No a potom nás hromadně odvezli směr Bohnice …
Autor: HAV